Milí přátelé dobrého jídla, mám ráda chutnou a kvalitní kuchyni. Měla jsem možnost navštívit stovky restaurací v mnoha zemích světa a zkusit hodně specialit. Vždy se snažím dopředu, než vyrazím na cesty, zjistit od přátel, kteří již v daném městě byli, které restaurace stojí za to navštívit (teď pominu vyhlášené restaurace známé z bedekrů a časopisů). Když nemám žádná doporučení, tak se ptám místních obyvatel, jaké podniky jsou jejich nejoblíbenějšími. Je to moje velká vášeň navštěvovat hospůdky, bistra a restaurace. A čím jsem starší, tím více si to dokážu užít. Snažím se ochutnat jídla typická pro konkrétní oblasti, avšak přiznám se, že někdy jsem se musela přemlouvat, abych pokrm pozřela. Ale každá zkušenost je dobrá a většinou stojí za to se překonat a ochutnat. Taky jsem se dostala do situací, kdy je společensky nevhodné odmítnout hostitelem nabízenou pochoutku, a to nezbývá nic jiného, než zavřít oči a polknout. Mám ráda mnoho kuchyní, favoritem je například francouzská, italská, thajská, ale s čistým svědomím mohu říct, že miluji českou kuchyni. Prostě jsem na ní vyrostla a zůstala mi pod kůží. Napořád. Česká kuchyně je podle mého názoru chybně vnímána. Převládá názor, že je těžká a nezdravá. S tím nemohu souhlasit. Celý problém tkví v proporcích, způsobu přípravy a v neposlední řadě v odlehčení některých surovin. Další důležitou věcí je netrvat na starých tradičních receptech, ale modifikovat je a modernizovat. Všechno se posouvá kupředu, změnil se životní styl, rytmus doby, a úměrně k tomu se mění gastronomie. Česká kuchyně má dobré základy, na nichž je možné stavět, ale zároveň je nutné se nebát začlenit suroviny, o kterých jsme dříve jen slyšeli, a nebo je vůbec neznali. Jídlo, které sníte, je jediná investice na světě, kterou vám už nikdo nikdy nevezme. Proto je potřeba do sebe investovat co nejlépe. Jíst kvalitní a čerstvé potraviny. Protože tělo vám všechno vrátí. Pozitivně, když jste na investicích nešetřili, a negativně( a to v každém případě), když jste ho okrádali.Nezanedbávejte ani způsob servírování. Ne nadarmo se říká, že jíme i očima. Proč si tedy nedopřát pohled na umělecké dílo? V této publikaci jsem pro vás vybrala moje oblíbené recepty. Vyzkoušejte je a uvidíte sami, zda se vám moderní pojetí některých jídel bude líbit stejně jako mně. Vítejte v knize, Eva Filipová |
|
Napsal uživatel Lada
|
|
Dobrý den, ráda bych se zde krátce zmínila o rubrice labužník, které pevně fandím. Jsem pravidelnou čtenářkou článků a receptů, které se skrývají pod názvem labužník a chtěla bych zvolat hurá. Mám pocit, že Eva Filipová, jenž zastává pozici šéfkuchařky na těchto stránkách je vskutku průkopnicí kvalitní nejen české kuchyně. A jak to tak v případě obroditelů kultury, tedy i gastronomické, bývá, zdá se mi její role lehce opomíjená. Osobně vlastním několik jejích kuchařek, a není jich úplně málo, a musím říct, že jídla, která se v nich ukrývají jsou pokaždé i v mém podání chutná, jednoduchá a určitě zdravá. Mám pocit, že pí. Filipová by si možná zasloužila více prostoru, já sama bych jí nejraději viděla v pozici šéfredaktorky nějakého nového zajímavějšího foodčasopisu. Už jenom z toho důvodu, že její spolupráce s nejlepšími českými kuchaři jistě vypovídá o kvalitě jejího psaní a tvůrčí síly. Děkuji paní Filipová, Lada. |
Gastronomii, alespoň tu opravdovou, lze dělat jen s velkým srdcem a zápalem. Jestliže něco člověk v životě opravdu musí, tak je to jíst a spát. Obojí se dá dělat dobře. Vždyť jestliže se dobře najím, čímž nemám na mysli hluboký talíř kejdy, ve které stojí lžíce, ale několik chodů, které mě pokaždé příjemně naladí, každý chod zazpívá jinou písničku chutí, udělá mi radost, potěšení, dobrou náladu. Nakonec zjistím, že po takovém jídle nemusím povolovat opasek, mohu normálně dýchat, jsem skvěle najedený a je mi jednoduše dobře. Dobré jídlo je jako lék, říkávala moje prababička.
|
|
Celý článek...
|
|